Terezín v okrese Litoměřice vznikl jako vojenské pevnostní město na konci 18. století u soutoku Ohře a Labe. Není středověkým, římským ani keltským založením. Jeho pravidelné náměstí, kasárna, valy a samostatná Malá pevnost odrážejí původní obranný plán. Dnes však toto místo vyžaduje také přímé a citlivé pojmenování nacistické perzekuce. Za druhé světové války vzniklo v Hlavní pevnosti ghetto pro židovské vězně, zatímco Malá pevnost sloužila gestapu jako policejní věznice. Tyto dvě instituce měly odlišnou správu a historii; při návštěvě je důležité je nesměšovat.
Vznik pevnosti
Publikace Památníku Terezín vysvětluje, že císař Josef II. rozhodl o výstavbě pevnosti po zkušenostech z prusko-rakouských válek. Poloha měla chránit cestu od Drážďan přes Lovosice k Praze a říční cestu po Labi. Stavba trvala přibližně deset let. Systém zahrnoval Hlavní a Malou pevnost, bastiony, příkopy, valy a podzemní chodby; některé prostory bylo možné zatopit. Pevnost nikdy neplnila svou plánovanou bojovou úlohu ve velké válce a její vojenský význam postupně klesal. Město se ale dál vyvíjelo jako posádkové sídlo. Rozlehlé náměstí ČSA a strohá kasárna připomínají tuto původní vrstvu ještě před tragédiemi dvacátého století.
Malá pevnost sloužila vězeňským účelům také před nacistickou okupací. Za první světové války zde byli vězněni odpůrci habsburské monarchie, včetně Gavrila Principa, který zde roku 1918 zemřel. Tento starší příběh nepředjímá ani nezmenšuje pozdější zločiny. Ukazuje pouze, že vojenská architektura získala různá použití v různých režimech a že rok 1940 není začátkem veškerých dějin Terezína.
Ghetto a policejní věznice v letech 1940–1945
V červnu 1940 nacisté zřídili v Malé pevnosti policejní věznici pražského gestapa. Věznili zde především politické odpůrce a členy odboje z českých zemí, ale i lidi z dalších evropských zemí. V listopadu 1941 vzniklo v samotném městě, tedy v Hlavní pevnosti, ghetto určené pro Židy z Protektorátu Čechy a Morava a později z dalších zemí. Sloužilo jako místo internace a tranzitu; mnoho deportovaných odtud odjelo do vyhlazovacích táborů. Život vězňů poznamenalo přeplnění, nemoc, nedostatek a smrt. Památník Terezín připomíná jednotlivé osudy i široký rozsah této perzekuce.
Při čtení dějin je zásadní oddělit ghetto od Malé pevnosti, aniž by se jedna skupina obětí dostala mimo pozornost. Památník vznikl roku 1947, ale připomínání nebylo vždy úplné. Jeho vlastní historie zaznamenává, že Muzeum ghetta se otevřelo až roku 1991. Dnešní návštěva má proto i rozměr otázky, jak se veřejná paměť po válce utvářela a proč bylo třeba doplnit dříve opomíjené svědectví. Terezín je zároveň současným městem, v němž lidé žijí; pietní místa a běžné ulice sdílejí jeden prostor.
Jak místo navštívit s respektem
Smysluplná cesta začíná v Muzeu ghetta v Hlavní pevnosti a pokračuje po místech bývalého ghetta. Samostatný čas je třeba vyhradit Malé pevnosti a Národnímu hřbitovu před jejím vstupem. Památník spravuje také další objekty, například bývalá kasárna, modlitebnu, kolumbárium či krematorium u Židovského hřbitova; jejich dostupnost závisí na aktuálním stavu a programu. Prohlídka nemá být závodem mezi expozicemi. Texty, jména a svědectví si zaslouží čas a respekt k ostatním návštěvníkům i obětem.
Terezín leží velmi blízko Litoměřic. Z Prahy se návštěvníci přibližují přes dálniční a autobusové spojení směrem na sever a poté podle aktuálního jízdního řádu pokračují do města; od Litoměřic je možná krátká cesta místní dopravou nebo na kole. Ubytovat a najíst se lze přímo v Terezíně, například v Parkhotelu Terezín s restaurací; další nabídka je v Litoměřicích. Před návštěvou je třeba ověřit otevírací dobu Památníku a spojení, protože jednotlivé objekty nemají vždy stejný provoz. Český statistický úřad evidoval 2 850 obyvatel obce Terezín v okrese Litoměřice k 1. lednu 2025. Toto upřesnění odlišuje město od jiných českých obcí téhož jména.